O žábě kuňkalce

Stále vzácněji můžeme v naší krajině slyšet klasické tklivé kuňkání nesoucí se z jara od rybníků. Patří žábám zdržujícím se v době mimo zimní spánek poblíž vody nebo ve vodě - kuňkám.

KUNKA O..jpg KUNKA Z..jpg

Kuňka je drobná žába, kterou snadno přehlédnete. Její hřbet plný malých hrbolků s "maskáčovými skvrnami" dobře splývá s okolím. Asi nebude ani příliš ochotna nechat vás přiblížit se na takovou vzdálenost, abyste si mohli prohlédnout jeden z typických určovacích znaků - oko. Zornička kuněk má zlatavý okraj a bývá ve tvaru kapky, trojúhelníčku či srdíčka, které jsou postaveny na špičku.

Co je pro kuňky typické a nezaměnitelné, je pestré břicho. V případě ohrožení se snaží kuňka odehnat svého nepřítele ukazováním výrazných skvrn na dlaních a chodidlech, většinou se při tom převrátí i na záda a tím odhalí celé strakaté bříško. Skvrny jsou žluté, oranžové nebo červené. Jejich barva a poměr k ostatní černé ploše závisí na druhu kuňky.

Všechny žáby vylučují kůží sekret, který je v různé míře jedovatý. Sekret kuněk patří rozhodně k těm jedovatějším. O své nepoživatelnosti (jedovatosti) kuňky informují predátory právě prostřednictvím signálních skvrn na spodní straně těla.

V České republice žije kuňka obecná, dříve nazývaná ohnivá, a kuňka žlutobřichá. Kuňka obecná je četnější a vyskytuje se také na Jindřichohradecku, na rozdíl od své příbuzné. Oba druhy se také v oblastech, kde se potkávají, kříží mezi sebou navzájem. Kuňka žlutobřichá byla v naší oblasti zaznamenána naposledy v roce 1980 a to v dnes již neexistující tůni u Slavonic.

Pulci kuněk jsou vyhlášení samotáři, kteří se rádi vyhřívají na mělčině. Zde si na dně vyhrabávají dolíčky či se ukrývají ve vodní vegetaci. I dospělé kuňky patří mezi teplomilné žáby. Proto vyhledávají mělké prohřáté vody.

Ačkoli společně s vodními skokany patří k našim jediným žábám, jejichž dospělci přebývají u vody i v období mimo čas páření, kuňky zimují na souši.

Kuňky řadíme mezi silně ohrožené druhy. Jako u všech obojživelníků, i zde je na vině ubývání vhodných lokalit. V krajině chybí mělké prohřívané tůně. Protože kuňky přebývají obvykle ukryté v bezprostředním okolí vody, ohrožuje je velký pohyb v okolí (lidé, zvířata), kdy jim hrozí zašlapávání. Rybníky nejsou vhodným prostředím pro kuňky, protože jsou hluboké. Rybí obsádka je navíc samozřejmě hrozbou pro pulce.

autoři: Mgr. Jana Dvořáková, Ing. Petr Hesoun

Realizujeme projekty s podporou

ESF logo

Ministerstvo životního prostředíStátní fond životního prostředí