Čolci

K obojživelníkům patří i ocasatí obojživelníci, tedy čolci a mloci. Na rozdíl od žab si svůj ocas ponechávají i po přeměně v dospělého jedince. Na první pohled byste je možná strčili do jednoho pytle s ještěrkami, tedy s plazy. Obojživelníci ale mají hladké tělo bez šupin, takže mnohem více dýchají kůží. Jejich larvy, málo podobné rodičům, žijí ve vodě. Obojživelníci mají na předních končetinách čtyři a na zadních pět prstů, ještěrky mají na všech nohách pět prstů s drápky.

Čolci jsou velmi obratní plavci. Dospělci čolků během roku třikrát změní svůj vzhled. Na jaře putují k vodním nádržím, kde probíhá rozmnožování. V době páření mají nádherné svatební zbarvení, zvláště samečci. Nápadně se zvětšují jejich ocasní a u některých i hřbetní ploutevní lemy. Samci se snaží samice zaujmout podvodními svatebními tanci a vypouštěním feromonů do vody. Pokud si samička vybere samce jako otce svého potomstva, plují spolu ke dnu, kde sameček odloží tzv. spermatofor (balíček spermií), k němuž samičku směruje svým ocasem. Samice vsaje odložený spermatofor do klaoky a další průběh oplodnění už řídí během kladení vajíček sama. Oválná vajíčka klade po jednom a lepí je nejčastěji na vodní vegetaci.

Z vajíček se líhnou larvy, které se živí dravě. Dospělí jedinci se živí lovem bezobratlých, ale i drobných obratlovců, zejména larev obojživelníků.

V závislosti na druhu, věku a pohlaví pobývají čolci mimo období rozmnožování různě dlouhou dobu na souši, kde nejsou tak obratní jako ve vodě. Také jejich vzezření je mimo dobu páření méně atraktivní.

Nejméně nápadní se snaží být čolci v době zimního spánku - jsou matní a často znečištění substrátem, ve kterém se skrývají. Zimu čolci přečkávají pod kameny, kořeny stromů a podobně, mladí jedinci a samice mohou zimovat i ve vodě.

  COLEK H..jpg COLEK O..jpg COLEK V..jpg

V České republice žije několik druhů čolků, které lze rozdělit na velké a malé druhy. Nejběžnějším druhem čolka je čolek obecný, který patří k "malým" čolkům a můžeme ho najít v řadě nádrží po celé republice i na Jindřichohradecku. Dalším hojným druhem je čolek horský, který obývá spíš lesní rybníčky a kaluže. Překvapivě je velmi vzácný v okolí J. Hradce a hojnější je až na východ od Kunžaku a na Novobystřicku. Posledním "malým" čolkem je čolek hranatý žijící v západní části ČR a čolek karpatský obývající Slezsko a Jeseníky. Z velkých čolků je nejrozšířenější, ale přesto silně ohrožený, čolek velký. Do této skupiny řadíme ještě čolka dravého a čolka dunajského. U těchto dvou čolků byla do nedávna řešena otázka, zda se jedná o samostatné druhy nebo poddruhy čolka velkého. Zatímco čolek velký se vyskytuje na Jindřichohradecku v řadě vhodných nádrží a jsou tu pro něj dokonce zřízeny evropsky významné lokality (Rybníky u Lovětína, Malý Bukač a Rašeliniště Radlice), další dva "velcí" čolci se vyskytují jen na jižní Moravě.

Všechny druhy čolků jsou velmi citlivé na vysoké obsádky ryb a v takových rybnících se téměř nevyskytují. Ohroženi jsou tedy především mizením drobných rybářsky nevyužívaných nebo jen extenzivně využívaných vodních ploch.

autoři: Mgr. Jana Dvořáková, Ing. Petr Hesoun

Realizujeme projekty s podporou

ESF logo

Ministerstvo životního prostředíStátní fond životního prostředí